Jak často bychom měli doma uklízet

Sice se říká „bordel v bytě, šťastné dítě“, avšak asi se nenajde nikdo, kdo by chtěl žít ve špíně. Je tedy jasné, že úklid je zkrátka čas od času potřeba, ať se nám to líbí nebo ne. A to i když pomineme fakt, že špína zároveň představuje také zdravotní riziko. Je však jasné, že i uklízení by mělo mít svá pravidla, která je vhodné dodržovat.

V první řadě je potřeba rozlišovat mezi velkým úklidem, klasickým úklidem a poklízením. Každý z nich by se měl provádět různě často, i když frekvence se samozřejmě odvíjí od stavu našeho bydliště, počtu osob, které daný domov obývají i faktu, zda máme malé děti a domácí zvířata.

V první řadě poklízení by mělo být prováděno denně, a to průběžně. Sem patří například naskládání nádobí do myčky, případně její vyndání, dání špinavého prádla na určené místo, úklid hraček, se kterými si zrovna nehrajeme, vynesení odpadků a podobně. To vytváří základní pořádek v domácnosti, na který by se mělo dbát.

Klasický úklid by pak měl být prováděn opět podle potřeby, většinou však přibližně jednou týdně. Sem patří vyluxování či vytření, vyprání prádla, utření prachu a další podobné úkony. Ty zajistí, že se v našem domově nerozmnoží škodlivé bakterie nad únosnou míru.

Pak tu máme velký úklid, který je vhodné provést jednou za několik měsíců, přičemž pro většinu domácností je ideál cca půl roku. Sem lze zařadit důkladné vyčištění koberců, případně vydrhnutí lina, umytí oken, vyndání a probrání věcí ve skříních a podobně.

Zde je nutné poznamenat, že na všech typech úklidu by se měla podílet celá rodina, samozřejmě podle svých schopností a dovedností, a to včetně dětí. Nejenže si tím vštípíme smysl pro povinnost, zároveň to také vytváří pocit soudržnosti – koneckonců něco děláme spolu.

Přitom bychom se však neměli zapomenout bavit. I z úklidu se dá udělat zábava, když k tomu budeme přistupovat správně. A to nám vše jen ulehčí.