Asi není třeba říkat, že globální změny klimatu jsou velkým problémem. Jejich dopady začínáme pociťovat i v naší zemi – stačí jen zmínit stále větší letní sucha, povodně či tornáda. A je jasné, že pokud my lidé jako druh něco neuděláme, nebude naše budoucnost nijak růžová. Je pak jasné, že se mnozí ptají, zda je lze vůbec nijak zastavit.
V první řadě je to samozřejmě otázka, nakolik jsou lidé za tyto změny zodpovědní. A ukazuje se, že ačkoliv klima se během historie proměňovalo prakticky neustále, nynější změny jsou podstatně rychlejší, než kdy dřív. To pak znamená, že se jim příroda a ekosystémy nestačí přizpůsobit, což vede k velkým vymíráním druhů – což je ostatně něco, co dnes také pozorujeme.
Je tedy jasné, že lidská produkce skleníkových plynů, hlavně oxidu uhličitého, tedy tyto změny jen zrychluje a zesiluje, často s katastrofálními důsledky. Není tedy divu, že bychom se tomu měli nějak bránit. Otázkou však je, jakým způsobem. Lidé totiž nejsou ochotni vzdát se svého pohodlí, což by bylo především potřeba.
V první řadě by bylo samozřejmě nutné prudce snížit produkce skleníkových plynů. To by však vyžadovalo velké investice do vývoje nových, čistších technologií, nebo zavření téměř veškerých továren a výroben, nehledě na zákaz jízdy osobním autem, přičemž obojí je něco, na co většina lidí jen tak nepřistoupí.
Bohužel je otázkou, i kdybychom tato opatření hypoteticky zavedli, nakolik by to v současné situaci ještě pomohlo. Problém totiž je, že zvláště oxid uhličitý zůstává v atmosféře velmi dlouho. Nestačilo by tedy jen omezit jeho produkci, ale bylo by také nutné ten současný nějak z atmosféry odstranit, a to je něco, co doposud efektivně udělat nedokážeme.
Faktem tedy je, že pokud nedojde k nějaké velké globální změně v lidském myšlení a velkým investicích do nových technologií, pak tyto problémy nedokážeme ani zmírnit, natož úplně zastavit. A to je velká škoda.